Již od 19. století byla škola v českých zemích jakousi výkladní skříní každé obce, symbolem prosperity, často i předmětem konkurenčního soupeření se sousedy. Všenory svou školu dlouho neměly, i když jejich rozvoj byl již od počátku dvacátého století spojen s rychlým růstem počtu obyvatel. Žáčci docházeli do školy hornomokropeské, která však již ve dvacátých letech byla velmi přeplněná. Navíc rostla nespokojenost stále většího počtu rodičů s tím, že musí posílat děti do sice sousední, ale pro mnohé dost vzdálené obce.
Vznik školy však nebyl jednoduchý. Nejprve se vážně uvažovalo o tom, že se rozšíří a zrekonstruuje školní budova v Horních Mokropsech, dokonce padl i návrh na novou školu společnou pro obě obce na hraničním pozemku „ U dubu“. Roku 1931 o těchto návrzích jednala mokropeská místní školní rada spolu se zástupci Všenor pány Štorchem, Chybou a starostou Petrákem. Poslední jmenovaný pak na výsledky jednání a náhlou změnu názoru vzpomíná: „ Z věci sešlo než uplynula půl hodina. Než jsme došli k Dubu, měli jsme věc rozmyšlenou takto: Obec Všenory platí dvě třetiny školního rozpočtu, připadne jí tedy zaplatit 300 tisíc Kč, a bude to v Mokropsích, ne doma, a bude to zase stará opravená barabizna. Přidáme-li k tomu něco a sebereme-li po „villařích“ na dobrovolných darech aspoň 30 tisíc, postavíme za to školní budovu doma, bude naše, ponese naše jméno a bude nová. Pan Kasalický dá pozemek zdarma.“
Bylo rozhodnuto, i když do realizace zbývalo ještě dlouhých sedm let. Potíží bylo více než dost, ale fortelný starosta Petrák dovedl věc do zdárného konce.
Nerozpakoval se oslovit největšího majitele pozemků v obci pana Kasalického a ten na stavbu věnoval pozemek. Ani majitelé luxusních vil, bohatí Pražané, neodolali charismatu pana starosty a zaslali na obecní konto tučné částky. Tím ale vše neskončilo. Škola se stala celospolečenskou záležitostí a příspěvky dle svých možností začali zasílat i ti, pro které byla každá koruna vzácná. Ano, nejen na Národní divadlo se sbíralo, ale i na všenorskou školu. Národ sobě divadlo, Všenoráci sobě školu! I tak si musela obec vzít půjčku, kterou splatila v roce 1945.
Stavba trvala neuvěřitelný jeden jediný rok. Když v srpnu 1938 slavnostně školu otevírali, byla přítomna snad celá obec. Oslava byla umocněna válečnou hrozbou a tak občané i tímto způsobem demonstrovali svoje vlastenectví. Na škole vlála velká československá vlajka, ale i schodiště bylo ozdobeno vlajkami těch států, které jsme považovali za své spojence. Přesně za měsíc se v Mnichově ukázala smutná pravda.
Všenorská pamětnice Vlasta Petráková vzpomíná, jak při slavnostním projevu školní inspektor Černý hodnotil význam starosty Petráka pro stavbu školy a pateticky zdůraznil, že v dějinách Všenor bude pro pana starostu místo nejčestnější. Ale uteklo pouhých sedm let, oddlužení se také slavilo, na školním pozemku se tančilo, v kočáře na slavnost sváželi z obce kdekoho, jen na bývalého starostu Petráka zapomněli. Zapomněli? Tak už to někdy chodí a pan Petrák, pan starosta Petrák, se musel dožít toho, čemu se říká lidský nevděk.
-v-
Enter your e-mail address and your password.
Create your account. It will take less then a minute