Pečlivý a pilný pan řídící Vojtěch Bezděk psal do kroniky hornomokropeské školy o dětech i svých podřízených učitelích nesmírně laskavě a s neskrývanou láskou ke svému povolání i škole.Přesto se nevyhnul zaznamenání výjimečného případu – hrubého morálního poklesku žáků ve školním roce 1933/1934.

„ Mravy našich žáků bývají vždy chváleny, což vyplývá ze srdečného poměru mezi dětmi a učiteli, mezi domovem a školou.

Letos však do té chvály, stejně jako jindy zasloužené, padl stín. Dvě žačky ze III. třídy V.O a E.P. ( v kronice jsou uvedeny plným jménem) zůstaly si ve středu 24.1. po pracích ručních po třetí hodině ve třídě, jako na úklid z ochoty, a dopustily se nerozumného skutku: dobyly se do stolu, vzaly tam zamčenou pokladničku pana učitele Zikmundovského, v níž byly peníze sebrané od dětí za časopisy, v poli pokladničku rozbily, o peníze se rozdělily, část jich hned utratily, a většinu si jich uschovaly v poli pod hřbitovem pod mezí. Ve škole napřed vše tvrdošíjně popřely, až pak ne na sebe, ale jedna na druhou vše pověděly. Vzaly dohromady 150 Kč.

Dostaly 2 z mravů a 4 z občanské nauky, trest mírný, v tom předpokladu, že se takové věci víckrát nedopustí.“

***

Ve školním roce 1933/1934 se v obecné škole vyučovalo ve všech třídách také náboženství. Pan řídící do kroniky zanesl i statistickou tabulku, kolik dětí se hlásilo ke kterému vyznání. Je to nesporně zajímavá sociologická sonda.

Z celkového počtu 167 žáků bylo 102 katolíků (61 %), 44 příslušníků církve československé (26%), 3 českobratrští evangelíci (2%), 1 pravoslavný (0,6%) a 17 bez vyznání (10%). Katolíky vyučoval 4 hodiny týdně mokropeský pan farář Josef Fořtel, československé náboženství ve stejném hodinovém rozsahu slečna Hana Bláhová z Prahy a české bratry sám pan řídící Bezděk (2 hodiny).

***

Pan řídící nezapomněl v kronice ani na počasí. A nás mohou jeho řádky, a nejen ty o počasí, jen uklidňovat, protože všechno už bylo.

„ Počasí tohoto roku 1934 bylo od časného jara velmi teplé. Otužilejší lidé užili koupání už v dubnu a květnu. Ježto však celý květen, červen a červenec nepršelo a úroda místy i zničena, voda v řekách tak klesla a zhoustla, že v době nejlepšího koupání muselo se toto i úředně zakazovat, aby se nerozšířily nemoci kožní i tyfus. A když uprostřed srpna dešti několika hladiny vod poněkud se nadzvedly, nebylo už zase potřebného tepla ke koupání. A po těch katastrofálních vedrech a suchu, jež vládlo po celém světě, nastaly v srpnu na mnoha místech ( v Polsku, Americe aj.) katastrofální deště a povodně.“

-v-